Jak stihnout podstatné a v klidu odjet na dovolenou?

Taky se vám občas stane, že drasticky nestíháte? Třeba před dovolenou?

Nejdřív máme plán a zdá se, že to klapne.

Pak se do toho něco přimíchá, plán je trochu nabourán.

Poté taky můžeme zjistit, že jsme opět zapomněli na časovou rezervu nebo že jsme ji nenaplánovali úplně dostatečně.

Po tomhle nám většinou dojde, že to „jako fakt“ už nestíháme.

Následuje nesmírná efektivita.

Jsme krásně zaměřeni na cíl, žádná prokrastinace. Už to prostě sviští. 

Jenom ale pomalu začínáme vidět, že ať děláme, co děláme, všechno to stejně nestihneme.

Následuje prioritizace. Čemu tu prioritu vlastně dát?

Dobrá cesta jak na to přijít je skrze otázku? „Co se stane, když to neudělám?“ nebo „Co se stane, když to udělám později?“ A odpovědět si fakt upřímně.

Také na to můžeme jít skrze různá kritéria – naše osobní hodnoty. Tedy to se stejně vždycky děje – minimálně automaticky. Často ani nevíme, jaké vnitřní motory nás řídí. A v lepším případě to víme a můžeme ty motory pěkně ovládat. Což je skvělé.

Každopádně velmi dobré je si vzpomenout na staré známé Paretovo pravidlo – pravidlo 80:20. V praxi to znamená že 80 % důsledků pramení z 20 % příčin. Tedy například 80 % zisku pochází z 20 % produktů.

Pareto prý tento princip objevil náhodou, když na zahradě sklidil 80 % hrachu jen z 20 % nejlepších lusků. Následně zjistil, že 80 % pozemků v celé Itálii vlastní jen 20% obyvatel.

Já osobně toto pravidlo aplikuju při práci s časem velmi často. Hledám těch 20% úkolů, které mi zajistí 80% spokojenosti, efektivity nebo výsledků.

Dost často si sepisuju všechny nutné úkoly a pak škrtám ty méně podstatné, až mi zbude pár nejdůležitějších. Nejradši jsem, když se držím v podstatných úkolech na čísle 5. A pokud to jde volím taky favorita č. 1. Bez zdolání č. 1 prostě nikam nejedu.

Ty méně důležité úkoly je potřeba odložit.

Jedinou výjimkou jsou krátké věci, které vyžadují málo času. To jsou takové ty rychlé administrativní věci (max. 10-15 min), nákup věcí přes internet, uvaření rychlého oběda,  emaily atd. Tyhle věci jsou hotové raz dva a jsou skvělé pro dobrý pocit. Když si totiž uvědomíme, kolik jsme toho udělali a ZVLÁDLI, tak je to paráda. Já s na tom vždycky zahojím a naberu sílu pro větší projekty. A často si také u těchto činností odpočinu. 

Stále je ale třeba fokusovat pozornost na těch našich 5 důležitých GIGANTŮ. Ostatním z našeho seznamu nelze říct nic jiného než NE! Rozmělňováním pozornosti bychom ničemu neprospěli.

A když narazíme na to, že naším nestíháním můžeme někomu způsobit trable, nezbývá než se tomu postavit čelem. Komunikovat o tom, napsat aspoň krátký email dotčeným osobám, omluvit se, navrhnout řešení.

A samozřejmě čím dříve tím lépe. Jsme lidé, všichni děláme chyby a jestli někdo ne, tak ten už asi nežije 😀. Nebo si lže sám do kapsy.

Po každém takovém dokončovacím „šílenství“ je dobré si to v hlavě ještě jednou nechat projít a napsat si, co se nám tentokrát oproti minule povedlo. A určitě se něco najde.

A příště bude zase o trochu líp, to mi věřte.

V nejhorším je to dobrá příležitost pro to, abychom se měli rádi, i pokud jsme nebyli dokonalí.  Krásný plán, že 🙂.

Pokud byste si chtěli srovnat myšlenky, udělat si plán činností a pak to také všechno zrealizovat -přijďte na koučování. Je to cesta s podporou a určitě se vyplatí. Tedy to mi aspoň lidé říkají :).