Laskavost: síla, která zjemňuje svět

Někdy lidé říkají, že se laskavost z naší společnosti vytrácí, že jsou lidé zrychlení, zaměření jen na výsledky, výkony a hmotné zabezpečení. Možná záleží na tom, v jaké bublině se právě pohybujete – někde láska a ohleduplnost přetékají, jinde je to jinak.
Co ale vnímám jako čím dál zřetelnější, je nedostatek laskavosti ve vztahu k sobě samému.

Příběh klienta

Jednou jsem se při koučování zeptala klienta:
„A jak se odměníte, pokaždé, když se Vám podaří udělat ty náročné věci, které jste si naplánoval?“
Nastalo ticho.
Vůbec netušil, kam směřuju.

„Proč bych se měl odměňovat?“ odpověděl nakonec. „Spíš bych si měl přidat. Když uvidím, že to zvládám, tak mám přece přidat.“

Proč je těžší být laskavý k sobě než k druhým?

Když udělá chybu někdo jiný, často dokážeme mávnout rukou. Chápeme, že je to lidské. Ale když se spleteme my sami, býváme neúprosní.

Perfekcionista si v sobě nese vnitřního kritika, který mu našeptává, že „měl víc, měl líp, měl dřív“.
Být laskavý k sobě znamená přijmout vlastní nedokonalost a říct si:
„I já jsem člověk. Dělám, co mohu – a to je vlastně docela dost.“
Tento sebesoucit není slabost. Je to odvaha, schopnost postavit se svým vlastním nárokům s jemností.

Laskavost neznamená rezignaci na cíle. Znamená měnit způsob, jak k nim přistupujeme.
„Laskavý výkon“ je, když se snažíte s respektem k vlastní energii.
Je to den, kdy:
• se zastavíte, když cítíte únavu,
• dovolíte si udělat chybu bez sebetrestání,
• místo tvrdé sebekritiky se ptáte: „Co teď potřebuji?“

Je to práce z lásky, ne ze strachu.

Příště se s vámi podělím o praktické tipy na malé rituály laskavosti.
Děkuji, že jste dočetli až sem.
Radka (❁´◡`❁)