Opravdu není NIKDO dokonalý? 

Asi znáte přísloví „Nikdo není dokonalý“.

Mimochodem nepřijde vám hrozně obyčejné? Pamatuji si, že jsem jako malá říkala, že to teda není nic nového pod sluncem a proč se to vůbec říká.

Až dnes mi začala více docházet hloubka tohoto přísloví.

Totiž s příchodem technologií, informací a sociálních sítí je té „perfektní dokonalosti“ všude celkem dost. 

O tom, co se komu podařilo, se hodně píše. Na internetu je spousta prostoru, kde se všechny ty úspěchy prezentují. Ještě přidáme pár super fotek a výsledek je dokonalý. 

Na fotkách navíc lidé díky stále dokonalejších technikám vypadají báječně. Často mají bělejší zuby, menší břicha a zadky, větší prsa…:-) Je to všechno takové o chlup vylepšenější. Poučky z marketingu nebo přímo marketingoví experti také zařídí zázraky.

Nechci to kritizovat, je to takové, jaké to je, je to dnešní realita. Zajímavé ale je, co se děje s lidmi. Dost lidí totiž v současné době trpí úzkostmi různého druhu a úzkosti z toho, že neobstojí, jsou časté. Neobstojí mezi těmi dokonalými. I když vlastně často pouze mezi internetově dokonalými. Těmi, kteří tu sebeprezentaci velmi dobře zvládají.

Ono to ve finále není tak horké. Vylezete z domu od počítače a občas ty dokonalé lidi z fotek na internetu ani nepoznáte, nebo si řeknete „tak to je on? Aha…:-). Vidíte, že jsou to vlastně docela normální lidi, žádní superhrdinové.

Vnímám, že před vynálezem internetu byli lidé více obyčejní. Potkávali se ve veřejném prostoru tak, jak byli, s tím, čím byli, se svými nedostatky, se svou zranitelností. Snad mohli zkusit předstírat, že jsou trochu někdo jiný, někdo lepší, ale hrozilo jim poměrně brzké odhalení.

Ta lidská nedokonalost byla dříve normální, přirozená a vlastně i hezká. Vím, že jsem v jedné době měla zalíbení pro lidi s velkými nosy, přišli mi zajímaví. Znala jsem jich pár a ráda se na ně koukala. Ta jejich výjimečnost byla unikátní. Ti lidé to netušili, ale opravdu jsem na nich mohla oči nechat. Pro mě škoda, že už jich dnes není díky pokroku medicíny a operacím plastické chirurgie tolik.

Pokud bychom se podívali na dnešní dobu skrze teorii polarit, je dokonalost vlastností, která je společností žádána a preferována. Opačnou polaritou je nedokonalost. Ta žádoucí moc není a lidé ji promítají samozřejmě nevědomě na svoje okolí. Tedy například usilují o svoji dokonalost a tu opačnou kvalitu (nedokonalost) projikují na ostatní. Potom jim všichni ostatní připadají nedokonalí, neschopní. Totiž jenom oni sami všechno zvládají bezvadně. I když vnitřně se v skrytu také trápí tím, že tomu tak není.

Nelze prožít naplno jednu kvalitu, aniž bychom neprožili i její opak. Nelze poznat, co je klid, aniž bychom občas prožili neklid. Stejně nelze být trpělivý, aniž bychom občas nezažili netrpělivost či vznětlivost. A pokud si na spektru vlastností jeden pól „zakážeme“ protože se nám nelíbí, nejde pořádně prožít ani ten pól druhý. A to, že bychom se pohybovali někde v příjemném středu, je nemožný cíl.

Jak to máte s dokonalostí a nedokonalostí vy? Nebo s nějakou jinou vlastností? Když se občas motáte v kruhu, zkuste pojmenovat, o jakou kvalitu jde a najít k tomu protipól. 

Pokud si zakládáte na tom, jak jste obětaví a laskaví a nelíbí se vám sobeckost, podívejte se, jak to máte se sobeckostí vy. Jestli u vás občas nebouchne papiňák a vaše sobeckost nevyletí jako divoká pára, nebo jestli nevědomě neproudí k ostatním lidem, ačkoli si zakládáte na svém altruistickém přístupu.

K tématu polarit se s lidmi při koučování často dostávám, a ačkoli to vypadá velmi jednoduše a obyčejně, je to velká věc, která občas přináší překvapení a zajímavá uvědomění. Jednoznačně vede k větší celistvosti a reálnějšímu hlubšímu sebepojetí, které významně ovlivňuje kvalitu života. A také zmírňuje počet konfliktů, které člověk zažívá – jak vnitřních, tak s jinými lidmi.

Najděte si čas na zamyšlení. Co třeba hned. Přeji, ať se to povede.