Dokonči to!

V poslední době žasnu nad tím, kolik nedokončených věcí vidím všude kolem sebe a i kolik jich já sama zanechávám.

Třeba jenom u nás v domě. Žijeme v něm už přes 2 roky a pořád nám chybí světla, laťky v bráně a docela hodně skříní. Žijeme v půlce domu tak trochu jako ve skladišti a mě to už začalo dost zmáhat. Říkali jsme si: „Teď ještě není ten správný čas, ještě stavíme.“ „Ještě stejně není ten správný čas. “ „Pojďme to nechat dozrát.“ „Pojďme si dát čas a vymyslet to fakt dobře.“ „Ještě bychom mohli počkat, až budeme mít víc peněz.“ Měli jsme spoustu vysvětlení. A tak to zůstalo prostě nedokončené.

Stejně jako dost věcí, kterým se přes den věnuji. SKORO UDĚLÁM toho fakt hodně. A je to skoro hotové. Ale pocit úlevy z dokončené práce nikde. Skoro je prostě jenom skoro.

Nemám moc ráda konce, nemám ráda loučení. A vím to o sobě. Taky vím, jak tahle věc ovlivňuje styl mého fungování.

Když se blížím v nějaké práci ke konci, najednou se něco stane. Něco mi tam skočí a já pak třeba skočím zase na jinou práciJ. A pak zase hop dál. A tak se mi během chvíle nahromadí hromada nedokončených záležitostí.

V Gestaltu (psychoterapeutický směr, ze kterého čerpám při koučování) se tomu říká unfinished business. A opravdu často s tím pracuji při koučování s klienty.

Já jsem si své přirozené tendence k nedokončování vědoma. A tak se následně vrhám do dokončovací vlny. A všechny ty nedokončenosti dokončím. Někdy je to fofr.

A pak přijde blaho. Uzavřeno, uzavřeno, uzavřeno. Cítím, jak ze mě postupně odchází stres.

Už se nemusím mořit s tím těžký batohem plným neuzavřených záležitostí. A vykračuju si životem zase v tričku a žabkách. A taky pak dobře spím.

Zuzce, která ke mně chodila na koučování, se pořád nedařilo v životě posunout dál. Měla velké plány, ale prostě to nešlo a nešlo. Při koučování jsme došly k tomu, že je chycená ve svých neuzavřených minulých událostech. Bylo potřeba minulost rozplést a uzavřít vše, co uzavřít potřebovalo. Když se tak stalo, uvolnila se jí najednou energie na nové záležitosti. Hurá. Uzavírání minulosti někdy bolí, někdy to chce kus odvahy, někdy jenom vytrvalost. Zuzce se do toho nechtělo, ale odvahu našla a stálo to za to.

Měla jsem radost.

A taky mám radost, že už jsme objednali ty naše skříně.